1. |
Noc
03:21
|
|||
dny se tak krátí až bych se skoro bál
že se tak zkrátí až bude jenom tma
nebude ráno nebude další den
čeká nás pořád dokola černej sen
noc se mi smála a byla na mě zlá
taky se bála být navždy jenom má
proklínám její mrzkou plešatou tvář
a svoji schovám hluboko pod polštář
Rf.:
Ve větru list v lásce sám
v tenatech pták v dešti zpěv
v růži červ v naději klam
v hrdlech pláč v slovech krev
dusil jsem strach oči mi topil pláč
třás jsem se hrůzou a modlil se otčenáš
bez sebe ze sebe padal jsem propastí ven
v němotě křiku neslyšný duše sten
nemoh jsem spát nešlo však ani bdít
tak jsem se vzdal a utekl do Kraba pít
a když jsem přívalem tequily oněměl
tehdy jsem konečně na tu noc zapomněl
|
||||
2. |
Post
03:34
|
|||
Moc nás to nebavilo
ráno jsem utek
snad ti to nevadilo
Dál už se nedostanu
ztratim i zbytek
nadávám celofánu
s pugetem kytek, kytek
Mám játra z marcipánu
lepší než smutek
zasadim další ránu
A stejně neubejvá
vzpomínek z pitek
z výlevky U Viléma
někam jsem vytek, vytek
Oči máš plné mozolů
stékají v kanálky vod
Kam bych tě, panenko, kam bych tě bod?
|
||||
3. |
Nepatřili
06:03
|
|||
příběhy se neopakují
minulost zabíjí čas
lidi se nakonec nezmění
kazí příběhy
nikdy na nikoho nečekej
nech lidi odejít
stejně jsme k sobě nikdy
opakuj si
příběhy se nezopakovaly
minulost zabila čas
nikdo se nakonec nezměnil
kazíme příběhy
nikdo na nikoho nečekal
nechali jsme se odejít
stejně jsme k sobě nikdy
opakuj si
minulost zabila příběhy
nikomu neměl kdo odejít
stejně jsme k sobě nikdy
nepatřili
|
||||
4. |
Žalm první a Žalm druhý
17:40
|
|||
Žalm první
(Bertolt Brecht)
1. Jak hrozivá je v noci vypouklá tvář černé krajiny!
2. Nad světem jsou oblaka, patří ke světu. Nad oblaky není nic.
3. Osamělý strom v kamenitém poli musí mít pocit, že vše je nadarmo. Neviděl dosud nikdy žádný strom. Stromy neexistují.
4. Vždycky si myslím: nikdo nás nepozoruje. Malomocenství jediné hvězdy v noci, nežli zapadne!
5. Teplý vítr se dosud pokouší o souvztažnosti, ten katolík.
6. Postupuji kupředu velmi ojediněle. Nemám trpělivost. Náš ubohý bratr Zaplaťpámbu pravil o světě: nic nedělá.
7. Vrháme se s velikou rychlostí na jedno ze souhvězdí Mléčné dráhy. Na tváři země je veliký klid. Srdce mi tluče příliš rychle. Jinak je vše v pořádku.
Žalm druhý
(Bertolt Brecht)
1. Pod sluncem barvy masa, které rozjasňuje východní nebesa ve vzdálenosti čtyř výdechů na půlnoc, pod hromadou větru, který ji svými nárazy pokrývá jako prostěradlo, rozvíjejí lučiny od Füssenu po Pasov svou propagandu radosti ze života.
2. Čas od času rozhrnují vlaky plné mléka a pasažérů oceány pšeničných polí; ale vzduch stojí klidně kolem hřmících, světlo mezi velikými zkamenělinami, poledne nad nehybnými poli.
3. V polích postavy, hnědoprsé obludy neřestného vzhledu, pracují pomalými pohyby pro bledé tváře ve zkamenělinách, tak jak je stanoveno na papíře.
4. Neboť Bůh stvořil zemi, aby rodila chléb, a nám dal ženy s hnědými prsy, aby se chléb dostal do žaludků, smíšen s mlékem krav, které Bůh rovněž stvořil. Ale nač je tu vítr, nádherný ve vrcholcích stromů?
5. Vítr dělá oblaka, aby déšť mohl padat na pole, aby mohl vzniknout chléb. Nechte nás nyní dělat děti z choutek na chleba, aby byl požírán.
6. A to je léto. Šarlatové větry vzdouvají roviny, koncem června se vůně šíří do nezměrna. Strašidelná zjevení nahých mužů s vyceněnými zuby putují ve velké výšce k jihu.
7. V chýších je světlo nocí jak losos. Slaví se vzkříšení masa.
|
||||
5. |
Zpěv č. 1 z Mahagonny
04:23
|
|||
Náš směr: Mahagonny!
Tam vane svěží chlad
a masa dost – z koní i z žen,
tam můžeš pít i hrát.
Zelenavá luno z Mahagonny, začni růst!
Pod košilí jak špek
máme plno bankovek
pro veliký smích tvých velkých pitomoučkých úst.
Náš směr: Mahagonny!
Z východu vítr jde,
tam z masa mají saláty
a šéf se nenajde.
Zelenavá luno z Mahagonny, začni růst!
Pod košilí jak špek
máme plno bankovek
pro veliký smích tvých velkých pitomoučkých úst.
Náš směr: Mahagonny!
Koráb už plachty zved.
I civi-syfilizaci,
vyhojí nám tam hned.
Zelenavá luno z Mahagonny, začni růst!
Pod košilí jak špek
máme plno bankovek
pro veliký smích tvých velkých pitomoučkých úst.
|
||||
6. |
Kachny
04:23
|
|||
dneska po ránu
bylo to podivné
vstal jsem a pospíchal
zas k další rutině
ale už po cestě
v parku mezi psy
seděly na trávě
dvě kachny, snad sestry
a ony dělaly
že se nic neděje
blbě čuměly
úplně netečně
co si tak myslely
o mém zjevení?
jejich pohledem
uhranut v zhrození
a lidé okolo
si jich nevšimli
možná že nakonec
vůbec tam nebyly/i
|
||||
7. |
Gellner
03:38
|
|||
Nezemřu já od práce,
nezahynu bídou,
nezalknu se v oprátce,
skončím syfilidou.
Nezemřu já u holky
ani na silnici.
Zemřu volky nevolky
klidně v nemocnici.
Nezískal jsem zaživa
lásky skutky svými.
Jeptiška jen šedivá
oči zatlačí mi.
Nad mou mrchou stáhne klaun
tvář svou v smutku masku:
"Zemřel tady vilný faun
na nešťastnou lásku."
Má milá rozmilá, neplakej!
Život už není jinakej.
Dnes buďme ještě veselí
na naší bílé posteli.
Zejtra, co zejtra, kdožpak ví.
Zejtra si lehneme do rakví.
|
||||
8. |
Brixton
03:57
|
|||
kam deš mladej pocem nezapaluj ten barák
tady nejseš v Brixtonu ale v Bubenči
kam deš mladej pocem nech ty vokna zasklený
a dlouho a dlouho budeš vzpomínat že
kdyby tenhle voheň hořel
ty sám bys ho hasil já to vim já to vim
a já asi taky
přece timhle voknem se muj děda díval
na rybník a na Slamník a s bábama tam píchal
hele mladej pocem novinu mám tady čerstvou
že beránka ve znaku má tohle děsný město
hele mladej dobře víš
že auťák na střechu nepatří
tak dáme ho na kola
a zasklíme mu vokno
a spravíme mu dveře
a nafoukneme gumy
a příště si ho dejte do garáže
tady neni žádnej Brixton
já sedím doma v Bubenči a vůbec nemám strach
ty kluku veselej, něco si zazpívej: we're going to Brixton
|
Stoya Platonic Prague, Czech Republic
Aktuální deska Nepatřili
Koncerty:
11.5. Vagón
28.5. Prosecké Máje
6.6. Únětický Kravín
Stoya Platonic: psychedelický neo-underground
Streaming and Download help
If you like Stoya Platonic, you may also like:
Bandcamp Daily your guide to the world of Bandcamp